Je to skoro rok, co jsem dokončila vyklízení bytu z pozůstalosti, abychom se mohli vrhnout na rekonstrukci. Cesta to byla skutečně dlouhá, nicméně jsem si ji takovou zvolila sama – a nelituju jí. Jak jsem zmiňovala již v prvním článku o vyklízení, pokud si nenajmete firmu, ale věnujete do toho svoji energii, může to být nejen krásný způsob rozloučení se se zemřelým, můžete se dozvědět spoustu věcí o jeho životě a naučíte se zároveň respektu k věcem a jejich hodnotě. Nedělám si iluze, že by tento článek byl poslední, ráda bych vám svoji taktiku vyklízení předala co nejpodrobněji, ač věřím, že si vymyslíte i své způsoby, jak na to! Pojďme se ale podívat, co je fajn vyhodit a co si ponechat, např. podle mých kategorií:
- ODPAD
- SCHOVAT
- NECHAT
- PRODAT
- DAROVAT
Všeobecně při dělení věcí doporučuji v určitém momentu pronajmout buňku nebo sklep, do kterého můžete část věcí, které si chcete/musíte ponechat, přemisťovat. Pokud totiž v tom přeplněném prostoru budete neustále přesouvat jen věci z bodu A do bodu B, nikdy se z toho nevyhrabete. Výsledkem každodenního vyklízení by tedy mělo být to, že část věcí vyhodíte a část uschováte a takto postupujete prostorem.
V minulém článku jsme se zbavili textilu, v rámci pandemie a nedostatku roušek jsem alespoň část zrecyklovala a vozila jsem kvalitnější látky na Magistrát a návrhářům, kteří z toho šili roušky – to už je dávno a úplně nepředstavitelný, co? Co je taky super hned nevyhodit, jsou ručníky a utěrky, ty totiž budou mít spotřebu v rámci samotné rekonstrukce (hodí se na úklid společných prostor domu, na podkládání materiálů, abyste nezničili podlahu/výtah) anebo do nich můžete balit křehké věci, které si chcete ponechat nebo později prodat.
Knihy a časopisy
Textilu jsme se tedy zbavili a můžeme trochu dýchat, co dál? U nás byly velkou zátěží tiskoviny a knihy, babička pracovala v propagaci a měla kamarádky v několika vydavatelstvích, časopisů tedy byly celé ročníky. Zároveň si tu některé sesbírané ročníky schoval i můj táta, třeba Mladé světy nebo Svět motorů, tak jsem mu je nechala k narozeninám svázat u paní Sequensové, která byla i tak hodná, že použila knihařské plátno, které jsem tu taky našla ve skříni. Mám radost z takovýchto blbostí, kdy se ty věci fakt nevyhodí, ale využijou.
Knihy jsou většinou taky v šíleném objemu, tady bych asi doporučila vytřídit na ty, které vás zajímají a které si chcete nechat. Pro mě to byly knihy o umělcích, grafikách a fotografii a starší krásně ilustrovaná vydání, případně historicky cenné knihy. Zároveň jsem musela všechny knihy alespoň namátkou prolistovat, protože v nich sem tam byla založená bankovka nebo nějaký cenný papír 😀 Zbylé knihy jsem zabalila do krabic a k mému štěstí našly dočasné využití na setu seriálu pro Českou televizi, takže si 13 krabic (většina větších než jsou ty banánové) odvezli rekvizitáři a během jednoho dne jsem v bytě nabyla hned několik metrů prostoru! Co ale s knihama, pokud je zrovna rekvizitáři nechtějí? Je tu několik způsobů, jako první vás asi napadnou antikvariáty – ty se ale v současnosti bohužel potýkají s krizí, lidé je tolik nenavštěvují, raději kupují knihy online, takže antikvariáty většinou další knihy nenabírají ani zadarmo. Pak tu máme Knihobota, za mě super projekt, přes který jsem zatím jen nakupovala, ale neprodávala, vracejí knihy do oběhu! No a pak pokud máte ve svém okolí Knihobudku, můžete nechtěné kousky odnést i tam, já bych tam ale 13 krabic tahala těžko, to by mě trefilo, takže jsem tak hodila zatím jen pár kousků.
nádobí
To je panečku kapitola, nádobí byla třetí nejpočetnější komodita v bytě. Nacházely se tu vzácné křišťálové kusy, starožitný porcelán, ale i reklamní hrnečky s nápisem Maggi nebo Coca Cola sklenice z mekáče. Jak roztřídit nádobí a nezbláznit se z toho? Já na to šla opět podle jednotlivých kategorií:
- porcelán / kamenina
- sklo
- na vaření
Začneme u porcelánu, ten je naštěstí celkem jednoduchý, protože mívá zespodu značení, je tedy dobré se vždy podívat na značku a podle ní se už dá dogooglit jeho hodnota! U porcelánu záleží také na stavu (jestli má nějaké oťuky nebo je ošoupaný, prasklý) a třeba jestli je kompletní sada. Je pak možné, že máte doma poklad za několik tisíc. Já jsem si třeba schovávala všechno modrobílé nádobí, protože mi ladí k tomu, které jsem si dovezla z Asie – doplňuji tak japonský porcelán tím českým cibulákem z Dubí 🙂 Pokud ovšem porcelán jevil známky používání, nebyl signovaný nebo se jednalo o reklamní předmět, mohla jsem ho s klidem vyhodit… jenže moje babička strávila velkou spoustu energie jejich hromaděním, říkala jsem si, že by tedy bylo fajn vytvářet takové startovací balíčky.
Měla jsem několik krabic, do kterých jsem chystala talíře, hrnky, sklenice, misky a ty jsem pak nabízela v Klubu svobodných matek za odnos. Fakt se nejednalo o hodobožové nádobí, ale alespoň pár ženám, které třeba začínaly od nuly, to pomohlo a to stačí! Víte co bylo nejhezčí? Že tyhle ženy, které třeba muž vyhodil z domu a ony měly fakt holou řiť, se stejně nikdy neukázaly s prázdnou a přinesly mi na oplátku třeba zeleninu, kterou samy zavařily… Nádobí také můžete nosit do kteréhokoliv ze Sue Ryder, které jsem zmiňovala už minule, vybavení do kuchyně jim prý jde nejlépe na odbyt.
Bohužel i moje babička se jako většina důchodců stala obětí tzv. Šmejdů a z akcí si tak vozila obyčejné hrnce za šílené peníze. Tyto sady se dají prodat na sbazaru nebo bazoši, určitě ale ne za tu nechutnou pořizovací cenu, ale aspoň za cenu běžnou.
V průběhu uklízení jsem si tedy všechny cennější kousky nafotila a balila do krabic, které jsem číslovala a podle čísel si v mobilu ukládala jednotlivá alba, abych věděla, kde je pak najít. Jak jsem nádobí nahrávala na bazoš a sbazar, postupně jsem jej prodávala a zasílala. To je ukrutně otravná činnost, dá mi asi za pravdu každý, kdo někdy prodával na internetu cokoliv, ale byl první covid a času na to bylo dost! A taky to docela vynáší, když se nevzdáváte a nevyhodíte to 😉 Já jsem klidně mohla celej byt vzít a vyhodit, ale měla jsem v plánu prodejem věcí pokrýt alespoň kousíček rekonstrukce! Co myslíte, povedlo se?
