Tento článek nebude ani tak veselý nebo pitoreskní jako ty cestovatelské. Máme tu světovou situaci, která nám nejen znemožňuje cestovat, kam se nám zachce, zároveň nás ale může připravovat o ty nejbližší a my jsme pak postaveni před situaci s obstaráním toho, co nám po nich zbylo. Vyklízení bytu/domu z pozůstalosti není vůbec nic, na co bychom se ve svém životě těšili. Pokud jste k mému článku zabloudili, protože aktuálně tuto situaci řešíte, přijměte prosím mou upřímnou soustrast a držím vám palce se vším, co je s touto situací spojené. Velmi doufám, že vám následující řádky alespoň trochu pomohou se z toho nezbláznit a třeba si to i jistým způsobem užít! Protože máte před sebou fakt zajímavou jízdu!
Než se do toho všeho pustíte, je podle mě fajn se na to nevrhnout ihned. Pokud na to věříte, nechte nějakou chvilku duši odejít a nedotýkat se věcí, které nám po dané osobě zůstaly. Dejte tomu alespoň týden, řádně se rozlučte.
Sama jsem nevěděla odkud začít.. ono to bylo tak trochu zoufalé. V našem případě jsem měla před sebou 63m2 byt plný věcí sesbíraných za posledních 60let + předměty z předchozího dědictví. Kdysi v tomto 2+1 bytě bydlely 2 generace, 2 páry, jak to dříve bývalo normální a nyní se tam nevešel téměř nikdo. Jedna místnost se nepoužívala již přes 10 let, byla plná věcí až po strop, nedaly se do ní skoro otevřít dveře. Zbytek bytu byl průchozí pouze malinkýma cestičkama, za které nás zdravotníci nenáviděli vždy, když babičku vynášeli na nosítkách na zdravotní prohlídky. Vím, že je to „normální“, že staří lidé věci hromadí, vím, že je normální, že pro ně má všechno cenu a vím, že s nima není rozumná řeč. V posledních 20 letech se z tohoto bytu vyházelo několik kontejnerů věcí… především časopisů. Bezvýsledně, osoba si je nasbírala znovu. Asi vám tedy neporadím, jak s takovýmto nepořádkem bojovat s osobou, jíž patří a která se ho nechce za žádnou cenu vzdát, zkoušela jsem to celý život.
No a odkud tedy začít? Holt asi z povrchu, zespoda to půjde těžko! U nás bylo na povrchu vše zavaleno oblečením. Protože skříně byly plné, dveře sloužily jako dodatečné věšáky. Žádné z nich nešly zavřít. Vlastně jsem o existenci dveří v interiéru věděla jen z doslechu 😀 Stejně tak o šatních skříních, do nich se člověk již několik (desítek) let nedostal, všechno, co se používalo a nosilo, viselo zvenku na ramínkách… všude..
Textil byl tedy první věcí, která přišla na řadu v rámci třídění.. Takovéhle třídění je ale určitě dobré si rozvrhnout, jak teda? Způsobů je určitě nekonečno, zároveň si můžete vymyslet vlastní, já jsem ty svoje kategorie pojmenovala:
- ODPAD
- SCHOVAT
- NECHAT
- PRODAT
- DAROVAT
Nebojte, v rámci těchto kategorií se můžete ještě dost ztratit a předměty se z jedné do druhé budou přelévat postupem času 😀 Nejmenší, co do obsahu článku i do obsahu prostorového, je kategorie SCHOVAT. Sem prosím nezapomeňte vložit vše důležité, co by se skutečně nemělo ztratit nebo vyhodit, tzn. peníze, peněžní poukázky, vkladní knížky, rodné listy, úmrtní listy, fotografie, dokumenty, faktury o případných zálohách a pojištění spojené s místem. Ovšem třídění této kategorie vám taky může zabrat hodně času, hlavně fotky, protože u nich se člověk může hodně zasnít, což je super! Zároveň to není super, protože toho času asi nemáte nekonečno 😀 V rámci kategorie SCHOVAT jsem měla vyhrazenou jednu velkou krabici, kam jsem nemilosrdně přesouvala všechny fotky a papíry, které jsem našla a pak jsem je dovezla tatínkovi se slovy „to máš na dlouhé zimní večery“ 😀 Protože kdybych každý papírek přebírala ještě v bytě, nikdy bych ho nevyklidila!
Kategorie NECHAT je vám asi jasná, sem patří vše, co byste si rádi ponechali ve svém životě a může to být skutečně cokoliv. Hraje zde roli i emocionální hodnota věci – samozřejmě nemusíte vyhodit nic, co pro vás má tuto hodnotu, případně vám to tzv. přináší radost. V rámci úklidu můžete třeba jeden koutek v pokoji vyhradit právě těmto předmětům a v průběhu dní se do tohoto koutku vracet a uvidíte, jestli i s odstupem času vám tyto předměty dělají radost. U mě samotné se tato kategorie dost měnila, přeci jen jsem uklízení věnovala několik měsíců, tak se mi změnily dost hodnoty. V rámci této kategorie je také důležité, jestli máte kam věci přemístit! Můj prapůvodní plán totiž byl vše z bytu jako mávnutím kouzelného proutku přesunout do velké haly, kde se v tom budu přebírat, zatímco se byt bude sám rekonstruovat….hahaha.
V této kategorii by se logicky měly objevit předměty, které jsou cenné…. pokud teda nepřišla nějaká nová hippie móda vyhazovat cennosti, o které nevím 😀 Z tohoto důvodu vřele nedoporučuji si na vyklízení pozůstalosti brát firmu. Tyto firmy si od vás nechají zaplatit za to, že vás sice zbaví bezcenného odpadu, nicméně cennosti si ponechají a rozprodají a vy z toho nevidíte vůbec nic – a může jít skutečně o nemalé částky, o tom vám povím příště – protože co je a není cenné si rozebereme v kategorii PRODAT, jenom naceňování předmětů je na samostatný obor vysoké školy 😀 Do té doby si ale pojďme ponechat předměty, které jsou cenné tak nějak pro všechny: šperky, zlato, stříbro, mince, kovy všeobecně, sklo, porcelán, nábytek, lustry, knihy (na ty pozor, doporučuji projít, jestli v nich není něco založené). Na první dělení zrna od plev tedy postačí ponechat si vše zmíněné… že to je vlastně obsah běžného obydlí? Já neříkala, že to bude jednoduchý 😀
Abychom tedy ale aspoň dnes něco z bytu vyhodili a mohli se trošku pohnout, pojďme se vrátit k tomu textilu! Toho bylo v našem bytě regulérně nejvíc a zabíralo nejvíc místa! Ze začátku jsem to brala velmi poctivě a každý kousek oblečení jsem si prohlídla, prošla kapsy, jestli nenajdu zapomenutou stovku, podívala se na výrobní štítek, jestli náhodou nemá hodobóžové složení a jestli se třeba nejedná o kousek, který bych si chtěla ponechat a třeba v budoucnu přešít!… no a to poslední zmiňované byl přesně důvod, proč byl byt plný textilu… protože byl plán ho NĚKDY V BUDOUCNU využít…. a to pro mě byl jasný signál „tohle nesbírej, skončíš stejně!!!“
U pár (skutečně málo) kusů jsem ocenila jejich kvalitu, nechala jsem si třeba vlněný oblek z Oděvních závodu Trenčín, jednu plisovanou a jednu koženou sukni, jednu hedvábnou halenku, kterou jsem stejně prodala a všechny zbylé unikátní kousky, které bych beztak neunosila, jako třeba několik kožichů značky KARA nebo trikot ze spartakiády, jsem darovala do fundusu na Barrandov nebo do jiných divadelních fundusů. Kožichy by se určitě daly i prodat, nicméně dnes je v módě za kožich každého soudit, raději než mu dát druhý život, tak uvidíte, jestli na to máte nervy.
Jiné hezké kousky, které neměly historickou hodnotu, jsem nosila do obchůdku Sue Ryder, kde můžete cokoliv darovat, oni předmět prodají a prostředky použijí na svojí existenci, ani tam ale nebyl o všechny kousky oblečení zájem, tak přišlo velké prozření a textil jsem začala brát pomalu lopatou! Vytříděný textil jsem pytlovala a vozila do příslušných kontejnerů. Měla jsem spočítané, že se do mého malého VW Polo vejde cca 10 pytlů o obsahu 60l, takto jsem průběžně plnila textilní kontejnery v okolí a autem jsem se tak otočila minimálně 14x. A to nebylo jediné auto, které mi pomáhalo textil vyvážet, tak si to asi dovedete představit. Když byly kontejnery v okolí plné, skladovala jsem zbylé pytle na balkoně. Kam s vytříděným textilem najdete zde: https://www.recyklujemetextil.cz/ nebo https://www.trideniodpadu.cz/textil